Listopad 2015

Optimismus

27. listopadu 2015 v 21:40 | Lefíček

Zůstat optimistou je čím dál tím těžší, převaha pesimistů je drtivá.

Po návratu z dovolené, která byla celá uplně nejvíc nejlepší v mém dosavadním životě, jsem se rozhodla, že budu brát všechno optimisticky. Už žádné černé scénáře. Ovšem v ten samý moment se zbytek světa asi rozhodl vzít to přesně opačně.
Měsíc jsem odolávala statečně, i když mě trochu zaráželo, že první reakcí většiny lidí na fakt, že se budou dva mladí lidé brát jsou řeči o tom, jak si to ještě rozmyslíme nebo jak si budem dělit majetek až se budem rozvádět. Kam se podělo to že svatba je radostná událost? Kam se poděly upřímné gratulace? Místo toho se dva lidi co se mají rádi rovnou odsuzují k rozvodu aniž by se už vzali. Nicméně stále se snažím to házet za hlavu a držet se optimisu. Ale štvou mě. (Jednou je pošlu do háje)
Státní instituce v naší krásné zemi mi to taky neulehčují. Matrika a jejich pošahaný pravidlo oddávající jedině z místa obřadu. Proč nemůže někdo, kdo získal právo oddávat, oddávat kde se mu chce? Prostě proto. OK máme plán B. Jsem ten optimista.
No a operace hypotéka, tak ta už mé přesvědčení být optimistou testuje třetí měsíc.Měla to být záležitost maximálně do měsíce hotová. Nějak se nám to natáhlo. A s každým týdnem navíc je úpadek mé optimistické morálky markantnější. Nejdřív se člověk nechá navnadit příslibem rychlého nekomplikovaného řešení a než se rozkouká už řeší jeden zádrhel za druhým. A najednou je měsíc pryč. Druhej taky. A vlastně už o tom vůbec nechci mluvit ani přemýšlet.
Ještě, že aspoň ta práce vyšla. Nakonec jsem si mohla ještě vybírat. Ovšem milionu negativních nebo depresivních komentářů jsem se nevyhnula. Je to teď nějaký nový druh sportu vidět všechno černě? Jo bude taky konec světa, třetí světová, sežerou nás uprchlíci a přijde mor. Jen nevím v jakém pořadí.

Optimismu zdar.