Papíry, papíry, papíry

3. prosince 2015 v 16:11 | Lefíček
Papíry, papíry, papíry
Strávila jsem dnes dvě hodiny v bance. Tolik autogramů jsem nerozdala za celý svůj život. A doufám že už nikdy nerozdám. Bolí mě hlava.
Takovej nátřesk informací jsem úplně nečekala. Celou dobu jsem si opakovala rozděl a panuj, rozděl a panuj, rozděl a panuj. Jenže jak mám rozdělit a opanovat něco, čemu vlastně nerozumím? Je těch papírů tolik, že nemám šanci ani s domácí přípravou. A půlka těch papírů mi přijde jako byrokratickej výmysl, aby lidi měli co dělat. A zase se mi vkrádá na mysl, že u některých věcí je to nastavené na to, kolik toho kdo vydrží, nikoli na to jak dobře nebo rychle to dokážeme vyřešit. Vydržíš tři měsíce průtahů a házení klacků pod nohy dostaneš co chceš. Vyplníš milion kolonek, seženeš a zaplatíš milion razítek, vydržíš jednání s milionem úředníků, kteří ti dají náležitě najevo jak jim je všechno fuk a za to všechno pak možná dostaneš co chceš.
Jen se z toho co chceš už stalo něco uplně jinýho. Už z toho nemáš radost. Už jen vyčerpaně uděláš Uf! konečně je to za mnou. Ta radost a ten entuziazmus ze začátku je už prostě pohřbenej pod všema těma papírama a úředníkama. Nadšení je tatam.
Proč si všechno děláme tak složité? Chápu, že hypotéka na třicet let nejde vyřídit na ubrousku v kavárně, ale vážně to musí být taková papírová mašinérie? Už vím kterou věc podruhé v životě nikdy neudělám. Za celou tu dobu co bojujeme za vlastní dům jsem si poprvé řekla, že se na to radši nevykašleme.

No nakonec to spravil dort a žloutkový věneček.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama