Duben 2017

Mimo

28. dubna 2017 v 10:03 | Lefíček
Přestávám zvládat množství změn a konců ve svém životě. Jsem z toho dost rozmrzelá.
Během jednoho měsíce mi skončily oba dva mé nejoblíbenější seriály! OBA! K oběma jsem utíkala několik let mého života, vždycky, když jsem se potřebovala rozptýlit. A otřáslo to se mnou jak kdyby mi někdo umřel. Což jsem uplně nečekala.
Začínám si všímat že lidé kolem mě stárnou, což znamená, že já taky (to hodlám ignorovat). Ale fakt, že si uvědomuji , že ti vždycky silní nemají už tolik síly kolik jsem v nich vždycky viděla je znepokojující.
Vůbec je nějaké divné období, spoustu věcí se mě nějak moc dotýká. Obrečela jsem bratrovu maturitu, obrečela jsem kamaráda co odjel na misi do Afghánistánu a chybí mi moje bývalá práce(nezlepšuje se to). Mám pocit jako by mě opouštělo hrozně moc věcí, lidí, jistot. Jako bych ztrácela svůj stereotypně pohodlný život aniž bych ho nějak výrazně chtěla sama měnit. Rozpouští se mi komfortní zóna.
Jediné co se mě stále drží jsou pubertální pupínky.

Poznatky z března

13. dubna 2017 v 12:22 | Lefíček
1) Vaše rodina ví kdy si sednete na gauč a přesně v ten moment začne něco potřebovat (i přesto že bydlí v jiném domě)
2) V knihovně na malém městě si musíte každou slušnou knížku zarezervovat jinak se jí nedočkáte
3) Dokonalý časový plán čiností na den nebo dokonce víkend vyhoří již po prvním bodě
4) Diagnoza blázen se šíří napříč rodinou, takže lentilky u nás nahrazují antidepresiva
5)Stihl mě boží trest za všechno mé rouhání, dostala jsem auto a ted po mě všichni chtějí abych řídila....
6)Budou Velikonoce = umýt okna = deprese,nestíhám = kašlu na to!